Moje projekty

Jmenuji se Alexandr Fryč. Jsem autorem knihy Můj první byznys a tvůrce programu Podnikáním ke svobodě. Od roku 2009 podnikám. Dnes si svůj život dovedu jen těžko představit jinak. Podnikání beru jako prostředek ke svobodě v časoprostoru a k naplňování vizí, snů jinak těžce splnitelných. Vyžívám se v rozhovorech o podnikání. Zejména když se vymýšlí něco nového, když se hledají způsoby, technické provedení, marketing a detaily, jsem jako ryba ve vodě. Baví mě, když někoho nastartuju, když nějakou myšlenku usazenou v něčí hlavě přisunu blíž k realitě a zhmotnění.

Proto vznikl tento online-kurzový web.

Přeji si, ať také Vy najdete inspiraci, odvahu a odhodlání ke svému vysněnému byznysu a naplněnému životu v hojnosti volného času i financí.

Děkuji že koukáte na má videa.

Myslím, že by sá Vám mohla líbit také moje nová kniha!

Můj osobní příběh

cesta k pěnovému impériu

Hojnost není samozřejmost
- tvrdá realita dospívání

Dospívání bych popsal jako „přehradové a táborové“. Nikdy jsme si s rodiči nezajeli k moři, ale s mým starším bratrem jsme se měli v rámci možností dobře. Byl jsem klasické panelákové dítě jako asi většina z nás. Zásadní zlom přišel v době rozvodu rodičů, kdy nastaly velké změny. Máma se stala samoživitelkou z učitelského platu, já se hlásil na střední školu a bratr málem neodmaturoval na soukromém gymnáziu, protože jsme zjistili, že dlužíme školné za celý jeden rok. Otec natrvalo odjel do Anglie a zanechal po sobě sto tisícové dluhy z podnikání, úvěrů a neplacení pojištění. Dodnes si pamatuji ten pocit, když k nám domů napochodovali exekutoři s nálepkami. Místo lítání po venku pracovní pobyt na přehradě a hotelu, kde jsme se všichni zapojovali do vydělávání kaček do rodinného rozpočtu. Moje mamka, Mgr. speciální pedagogiky, stlala postele a pinglovala na těchto brigádách s námi. Díky bohu za toho známého, který nám dal možnost přivýdělku v těchto časech... Postupně se vynořovaly další dluhy. Buď na nás číhaly v poštovní schránce nebo se objevovaly až na našem prahu v podobě osobních návštěv "vymahačů". Tohle období, které už je díky bohu za námi, trvalo asi čtyři roky a patří mezi nejhorší zážitky mého života. Máma si však se vším poradila naprosto skvěle a má můj obdiv. Leckdo by takové problémy vůbec psychicky nezvládl… Já i bratr dnes máme navíc dobrý vztah s otcem, za což jsem velmi vděčný. Už je to zkrátka za námi. Čas vše zhojí a vše je odpuštěno. Z těch hrozných let se stala životní zkušenost, ze které se může čerpat ponaučení i motivace do dalších dní. Člověk si všeho víc váží a zocelí se.

Vše zlé nás posiluje!

Ve škole jsem to neměl zrovna lehké. Oblečení z tržnice či ze sekáče a lyže staré půl století, pořízené na lyžařský školní výcvik, na který jsem málem ani nejel, mi k zapadnutí do kolektivu ostatních puberťáků zrovna nepomohly. Často jsem byl terčem narážek a posměchu. Doma jsme počítali každou korunu. Kromě příkladů z matematiky jsem v Kauflandu přemýšlel, jestli je lepší koupit čínskou polévku za 2,90 nebo 4,50. Velká změna na mě čekala ve druhém ročníku na Vysoké škole báňské (VŠB). Učení mi šlo, ale nebavilo mě. Studoval jsem jen pro titul s nadějí na jistější zaměstnání. A dnes, když potkám bývalé spolužáky s titulem, jsou buď na pracáku nebo mají špatné zaměstnání, které je navíc v mnohých případech nebaví. Sám jsem nikdy nevěděl, co budu dělat a můj byznys si mě v podstatě našel sám. Já se "jen chopil příležitosti" a začal jsem se byznysu věnovat na 100%. Zahodil jsem s ním "jistoty" krátkodobých zaměstnání a brigád.

„VŠ jsem studoval jen pro titul s nadějí na jistější zaměstnání.“

Z Kauflandu k pěnovému byznysu

Začátkem roku 2009 jsem pracoval za kasou v Kauflandu a jako student dostával peníze/výživné od rodičů. Už si ani nepamatuji proč, ale začal jsem shánět akustickou pěnu. Tou dobou u nás povědomí o akustické pěně téměř nebylo. Žádný prodejce s přijatelnými cenami a zároveň kvalifikovanou specializací, jakým jsem dnes já, v republice nebyl. Musel jsem na internetu hledat několik dní než jsem na někoho narazil. Akustické pěny jsem nakonec koupil víc, než bylo potřeba, protože jsem vytušil její potenciál dalšího přeprodeje.

Nevyužitý materiál jsem nabídnul na stránkách Aukro. V té době celkem fičelo a měl jsem s ním skvělo zkušenosti, jelikož jsem tam příležitostně kšeftoval. Hned druhý den ráno mě čekalo velké překvapení. Veškerá pěna se vyprodala. Udal jsem asi 50 m2, s poměrem 70 korun za jeden m2.  Tolik peněz za jednu noc „bez práce“ jsem nikdy předtím nevydělal. Mělo to být jednorázová akce, ale po téhle zkušenosti jsem s prodáváním proto pokračoval dál. Nasmlouval jsem si dopravce DPD, PPL a Toptrans. Nízké přepravní ceny šlo na můj vkus domluvit až příliš snadno. Dodavatel akustických pěn mi ale jednoho dne oznámil, že všechny pěny došly. Nebyl to výrobce, jen to odněkud měl na hromadě a byl to jen jeden druh. Ale už jsem měl zkušenost a věřil jsem si s odbytem. Dohodnout pak podmínky přímo s výrobcem, kterého jsem postupem nakonec času našel, tedy nebyl až takový problém.

„Akustickou pěnu jsem motal na kapotě staré škodovky ve stísněné garáži.“

Aukro nestačilo. Založil jsem si tedy vlastní primitivní web – šlo v podstatě o jednostránkový web, kde byly jen vypsané produkty s cenami a kontakty. Jediná stránka s pár obrázky a popisy mi však vydělávala. Pěnu jsem balil v prťavém sklepě nebo ve stísněné garáži, kde stála stará Škodovka. Dodnes si pamatuji, jak jsem motal jehlany na kapotě auta a ve sklepě si dával na zem kobereček, abych pěnu neušpinil od prašné podlahy. Jak přibývaly druhy akustické pěny i mé vědomosti, vyrobil jsem si jednoduchou webovou stránku s pár odkazy.
Pro pobavení - dodnes jsou k vidění fraktury mého tehdejšího webařského umu. ALE stačilo to http://hudebne.chytrak.cz/uvod.html

Zákazníci mi časem začali pokládat stále odbornější dotazy a chtěli širší nabídku. Vše jsem se učil za pochodu, z postahovaných studií a článků. Měl jsem také pár sezení s ikonou českých akustiků panem RNDr. Sýkorou. Prvních pár měsíců o mém byznyse nikdo z blízkých a kamarádů nevěděl. Pouze moje tehdejší přítelkyně Míša a její otec Jiří Mazur, který mi předal své zkušenosti i motivaci. Za jeho pomoc jsem vděčný a považuji ho za svého „bohatého tátu“. Rodičům jsem o svém podnikání řekl až v momentě, kdy jsem nechal školy, která mě nebavila a postupně jsem od nich už nechtěl žádné peníze. Samozřejmě byli rádi a podpořili mě, což dělají doteď. Pamatuji na ten osudový den.
Pro mamku jsem přijel do práce v právě zakoupené RS černé dvojkové oktávii - v té době MEGA manažerské auto. Nebylo nové, koupil jsem jej od kamaráda. No a když se mamka podivovala a ptala se "Co se to děje?", řekl jsem jí, co dělám a jak se věci mají. Mazec...

Kašlete na Mercedes, investujte do vzdělání

Zapomeňte na to, co do vás vtloukají na školách. Tam vás vydělávat nenaučí. Tam jste ochočováni pro systém! Na ekonomické škole jsme se učili žádat o úvěr v bance na základě podnikatelského záměru. Ale nikdo nám neřekl, že to jde i jinak! Prostě všichni počítají s tím, že podnikání = riziko, fůra půjčených peněz do začátku, nejistota a stres. Začínal jsem se studentským kontokorentem na 6 tisíc korun. Jak to? Jednoduše zboží napřed prodám a až pak nakoupím. Časem, když si vydělám a vím, co je nejžádanější zboží, nashromáždím menší množství zásob ze zisku. Podnikám takhle od počátku roku 2009 až do teď a funguje mi to skvěle. Nikdy jsem nemusel panikařit, že jsem naskladnil zboží za půl milionu korun, které se neprodá. Know-how o mé oblasti podnikání, o tom, jak podnikat, jak přemýšlet, jak nastavit byznys byrokraticky, jak se prosadit na internetu, to vše jsem se učil za pochodu. Také jsem často navštěvoval placené semináře, kurzy a síťoval se s jinými podnikateli.

Já 2014 - čekám na PPLko s nachystanými balíčky aku. pěny 😊

„Vždyť i Apple začínal v garáži…“

Proč plýtvat penězi za kancelář a sklad? Apple přece také začínal v garáži. Dávejte peníze jen tam, kde jsou opravdu nutné. Mám kamaráda, který chtěl být hned na začátku velký podnikatel a koupil si Mercedes na leasing za 40 tisíc měsíčně. Asi nemusím dodávat, že mu to zrovna nepomohlo. O rok později jezdil opět ve felícii. Investujte raději do vzdělání. Ale jen do takového, které vám předají ti nejlepší učitělé. Učte se od těch, co mají v dané oblasti výsledky. To má pravou hodnotu. To vám nikdo nezabaví.

Znáte to pořekadlo, že ta nejlepší řešení jsou ta nejjednodušší? Zkuste se jím řídit. Buďte přímočaří. Dělejte pouze jednu věc, zato na sto procent. Teprve až bude hotová, dejte se do další. Jinak budete zmatení a ztratíte potřebné soustředění. Půjdete sami proti sobě. Focus na jednu věc. Já dal focus na akustickou pěnu...

Tým akustické pěny v plné kráse :) Zleva: Martin Dudek - expedice a realizace zakázek, - provozovatel firmy, Karlos Koláska - php programátor a Jiří Stibor - marketing ninja. Od Jiřího jsem se naučil většinu věcí o e-marketingu :)

To jest můj příběh jak jsem se dostal k akustické pěně. Firmě, která mi již od roku 2009 dává svobodu v časoprostoru a prostředky na jiné projekty a zájmy, které mě baví. Díky akustické pěně jsem nyní stvořil online kurz Podnikáním ke svobodě a napsal knihu pro začínající podnikatele.